Tisíc polibků



,,Slyšela jsem píseň tvého srdce a ty jsi slyšel mou."

„Možná jsme jako ten třešňový květ. Jako padající hvězdy. Možná jsme se milovali příliš moc, příliš mladí a zapláli tak jasně, že musíme zaniknout. Extrémní krása, rychlá smrt.“
Jeden polibek trvá okamžik. Tisíc polibků však může vydržet na celý život. Jeden chlapec, jedna dívka. Pouto mezi nimi je ukováno v jediném okamžiku a střeženo v srdci celou dekádu. Jejich pouto vydrží navždy. Nebo tomu alespoň věří.
Když se sedmnáctiletý Rune Kristiansen po dvou letech vrací z rodného Norska do ospalého městečka Blossom Grove v Georgii, kde se v dětství spřátelil s Poppy Litchfieldovou, vrtá mu hlavou pouze jediné: Proč mu dívka, která byla druhou polovinou jeho duše a která mu slíbila, že bude věrně čekat na jeho návrat, přestala před dvěma lety odpovídat na jeho dopisy a telefonáty? Poppyino mlčení zlomilo Runovi srdce. Zatrpkl a zatvrdil se. Když však odhalí pravdu, zároveň zjistí, že ještě větší bolest ho teprve čeká.

 Vše začíná jednoho krásného dne, kdy se malá norská rodina Kristiansenových nastěhuje do amerického městečka Blossom Grove, kvůli pracovní příležitosti pana Kristiansena. Jeho syn, pětiletý Rune, je velice nešťastný, že byl tak surově vytržen ze své země, od svých přátel, a své mateřštiny. Hned při nastěhování se však k Runeovi přiřítí malá, roztomilá holčička, s bílou mašlí ve vlasech, Poppy - Runeova sousedka, které se pusa nezastaví. Přislíbí si přátelství na celý život, v němž chtějí hledat a prožít všechna možná dobrodružství.

Po pár letech úžasného přátelství je však osmiletá Poppy vystavena tragické události, jež postihne její rodinu - její milovaná babička, nejlepší kamarádka, ta která ji vždy učila vše vidět pozitivně, s láskou, a nabádala ji k hledání životních dobrodružství, umírá. Při rodinném rozloučení dá babička Poppy zvláštní sklenici s tisícem růžových srdíček - a tím započne Poppyino největší dobrodružství.

,,Tato sklenice je pro tebe, aby sis zaznamenala polibky, které dostaneš od chlapců, Poppy.
Všechny, při kterých ti srdce málem pukne."

Léta ubíhají, patnáctiletá Poppy a Rune přešli z nejlepšího přátelství přes zamilovanost, až po lásku, již vystihují slova spřízněná duše. I přes jejich nízký věk vědí, že spolu chtějí zestárnout. Jejich láska je inspirací i podnětem k závisti okolí. Runeovi a Poppy je však jedno, jak je ostatní vidí. Jsou uzavření ve svém vlastním světě, vlastní realitě. Zdá se, že je od sebe nedokáže nic a nikdo odloučit ani na jediný den...
Osud však zasadí svou první krutou ránu. Runeův otec je přeložen zpět do Norska a i přes snahu, jež Rune vynaloží, je donucen odjet s rodinou zpět do své země. 
A již v té chvíli, část jeho srdce zahořkne.
Rune a Poppy si slíbí, že na sebe počkají. Musí přece naplnit svých tisíc polibků! Po dvou měsících však Poppy přestane odepisovat. Nelze se jí dovolat. Nikdo nechce nic říct.
Dva roky. Tak dlouho je jejich láska přetržena. Rune se změnil k nepoznání od milujícího hocha k nenávidějícímu, mrzutému muži. Rodina Kristiansenových se vrací zpět do svého domu v Americe. A tam Rune znovu potká Poppy.
Přežila jejich láska tak dlouhé odloučení, tolik bolesti? A dokáže být Rune opět tím, kým pro Poppy vždy byl? A jaké tajemství před všemi Poppy skrývá?

Byl mým srdcem. Srdcem, které mi svobodně dal jako dítě. Srdcem, jež tvořilo půlku mého.
Daroval mi v přítomnosti sen, jaký mi nemohla dát moje budoucnost.

Velice dojemný, emotivní příběh. Troufla bych si říct, že letos v YA romantice vyhrál na plné čáře. Sama jsem plakala již po prvních pár stranách a to mi vlastně vydrželo, až do konce. Rune i Poppy prožívali něco, co si přeje každý pár, ale jen málokoho z nás to opravdu potká. Vím, že knih s touto bolestnou tematikou bylo napsáno již hodně, některé byly i zfilmovány. Avšak tato kniha se pyšní i opravdu procítěným talentem autorky, čtivým a romantickým dějem a překrásným světem, jež Tillie pro své hrdiny vytvořila.
U této knihy se rozhodně nebudete nudit. Je psaná s krásou v srdci, pozitivním nadhledem, ale neupírá životu i jeho stinné stránky. Knihu mohu jedině doporučit. Spíš než pro mládež překvapivě pro dospělé čtenáře, jež ocení kvalitu dobré letní četby, i hloubku autorčiných filozofických myšlenek.

Knihu provází Poppyin talent pro hru na cello.
Toto je její oblíbená píseň The Swan. Doporučuji čtenářům si ji poslechnout.


Proč musíme čekat, dokud nám nedochází čas, abychom začali uskutečňovat všechno, o čem jsme kdy snili, když jsme předtím měli všechen čas světa?
Proč se nepodíváme na člověka, kterého milujeme nejvíc na světě, jako by to bylo naposledy, co ho vidíme?
Protože kdybychom to dělali, život by zářil. Skutečně a dokonale bychom jej prožívali.



1 komentář:

  1. Pěkná recenze :-) Kniha bude jistě moc krásná a dojemná :-) Už ji mám na seznamu a budu se těšit, až si ke mě najde cestu.

    OdpovědětVymazat